Logos Multilingual Portal

Select Language



Albert Camus (1913-1960)


Nacque a Mondovi [Algeria] il 7 novembre 1913 da una famiglia francese residente in Algeria. A Algeri studiò, in condizioni economiche difficili, e cominciò a lavorare come attore e giornalista. Dal 1940 a Paris, partecipò alla resistenza. Nel dopoguerra fu caporedattore del giornale «Combat». Nel 1957 ebbe il nobel per la letteratura (con questa motivazione: "for his important literary production, which with clear-sighted earnestness illuminates the problems of the human conscience in our times"). Nel 1958 compra una casa a Lourmarin [Provenza]. Il 4 gennaio 1960 parte per Paris in compagnia di Michel Gallimard: morì a causa di un incidente automobilistico, a Villeblevin [Yonne]: la sua Facel Vega si schiantò contro un platano sulla nazionale Sens-Paris mentre correva a 140 Km l'ora.


budoucnost je jediný majetek, který páni dobrovolně přenechávají svým otrokům
člověk je jedinou bytostí, k terá odmítá být tím, čím je
herec je upřímný lhář
intelektuál je ten, jehož mysl sleduje sama sebe
jako lék na život ve společnosti doporučuji velká města - to je jediná poušť, kterou máme na dosah
je jen jeden opravdový filosofický problém, a sice sebevražda
jediný opravdový pokrok je, když se naučíme sami poznat, že se mýlíme
jestliže se pán neobejde bez svého otroka, který z nich je svobodným člověkem?
kouzlo osobnosti je způsob, jak získat souhlas, aniž by bylo třeba položit jasnou otázku
mít úspěch není tak těžké. Těžké je si ho zasloužit
nezáleží na tom, co je řečeno, ale na tom, co řečeno být nemusí
nikdy nebudeš šťastný, když budeš pořád hledat, co je to štěstí. A nikdy nebudeš žít, když budeš pátrat po smyslu života
opakem civilizovaného národa je národ tvořivý
politiku a osud lidstva určují lidé, kterým chybí ideály i velikost. Ti, kdo v sobě tuto velikost mají, do politiky nevstupují
říkali mi, že smrt těch pár lidí je nutná, aby už konečně nastal svět, ve kterém už nikoho nikdy nebijí
tady žije svobodný člověk. Nikdo mu neslouží
umělci se nestáváme proto, že o něco bojujeme - to umění nás nutí bojovat
v důsledku postupné degradace myšlenky svobody utrpěla asi nejvíce svoboda tisku
všechny moderní revoluce skončily posílením státu